Alfama

Je nejstarší čtvrtí Lisabonu; existovala již za vlády Vizigótů. Táhne se od řeky Teja až k hradu. Za Maurů byla aristokratickou čtvrtí s okázalými sídly, po ovládnutí Lisabonu Portugalci zde stály nejstarší křesťanské kostely. Několik zemětřesení, která Lisabon postihla, zničila stará sídla i kostely a Alfama se stala čtvrtí námořníků a rybářů.

V 18. st. tu bylo postaveno také několik honosnějších měšťanských domů. Půvab čtvrti odkryje soustavná procházka. V křivolakých, často slepých uličkách stojí domy s balkóny a kachlíkovou výzdobou; na nich se opakuje motiv postavy P. Marie mezi sv. Antonínem a sv. Martiálem.

Alfama ve skutečnosti tvoří naprosto svébytné území, které se podstatně liší od ostatního Lisabonu. Alfama je nejstarší zachovaná část středověkého hlavního města. Její ulice pamatují boj o nezávislost na Španělích, formování nového státu, maurské útoky, dobu objevných plaveb, zlatý manuelský věk portugalského impéria, postupný úpadek království, katastrofální zemětřesení před 200 lety. Uličky zůstaly stejné i dnes. Alfama leží na jednom z lisabonských pahorků mezi řekou a zříceninami románského hradu Săo Jorge, hned vedle středu města Baixy. Strmé úzké uličky jsou od rána do večera - s nezbytnou přestávkou siesty - jednou velkou prodejnou. Jen menší část obyvatel Alfamy pracuje v továrnách, většina se živí mořem - muži jako rybáři a ženy jako prodavačky ryb. Od časného rána po celý den přinášejí muži na jejich stánky své úlovky, takže Alfama je vlastně rybářským trhem. Příliš to tu nosům městských obyvatel nevoní, a tak turisté proběhnou Alfamou několika nejširšími ulicemi podle osvědčeného průvodce. Stačí však, aby tu cizinec jen na chvilku zabloudil, a Alfama si ho podmaní svým kouzlem - bílé zdi, zelená náměstíčka, tiché kavárny, v každém okně se vyhřívá kočka nebo zpívá kanárek, lidé jsou tu otevření a přátelští.

Diamantový dům (3), Casa dos Bicos, je stavební kuriozitou, postavenou v l. 1521 - 1523 pro syna Alfonse de Albuquerque, guvernéra v Indii, oblíbence krále Manuela I. Fasádu tvoří kameny, otesané do tvaru pyramidy; původně byl údajně do vrcholku každé pyramidy vsazen diamant. V r. 1755 se palác z větší části zřítil, byla zničena hlavní fasády a dvě patra na dnešní ulici Rua dos Bacalhoeiros. Jeho původní podoba zůstala zachycena na kresbě ze 16. st. a na kachlovém panelu z 1, pol. 18. st. Alfamu je možné přehlédnout jen ze tří míst - z moře, z ochozu hradních zřícenin a z náměstíčka Largo de Santa Lucia. Tohle Largo je spíš trochu větší terasovitá zahrada než skutečné náměstí, ale má svůj kostel, pomník, kolonádu, lavičky i jezírko, a navíc je proti slunci chrání loubí s vinnou révou. Maličké a úpravné náměstí je dominantou Alfamy a svou čistotou a klidem harmonicky doplňuje atmosféru této nezapomenutelné lisabonské čtvrti.
Katedrála (2), Sé byla postavena koncem 12. st., patrně francouzskými staviteli Robertem a Bernardem; měla také funkci pevnosti. V r. 1755 byla při zemětřesení silně poškozena. Při restaurování jí byl dodán částečně románský vzhled, ač je to v podstatě stavba gotická. Na úpatí jednoho z pilířů na severní straně je úzký vizigótský basreliéf. Hlavní loď se vyznačuje střídmým románským slohem; v jedné z gotických kaplí jsou umístěny barokní jesličky od Machada de Castra. Kůr je z 18. st., ale galérie si zachovala gotický ráz. V sakristii, krásném barokním sále, je uložena katedrální klenotnice, s uměleckými zlatnickými pracemi, relikviářem sv. Vincence, barokními soškami a jinými vzácnostmi. Kapli vedoucí na východní galérii uzavírá románská kovaná mříž. - Před katedrálou, na místě rodného domu sv. Antonína Paduánského (1195 - 1231) stojí kostel tohoto světce - Santo António da Sé s malým muzeem.
Rozhledna sv. Lucie, Miradouro de Santa Luzia, je na náměstíčku u stejnojmenného kostela, na místě starých hradeb, odkud je výhled na dolní část města a přístav.
Náměstí Slunečních bran, Largo das Portas do Sol, je pozůstatkem arabského opevnění. Zde je palác Azurara, dnes Muzeum užitého umění.
Muzeum dekorativního umění je umístěno v paláci hrabat z Azurary ze 17. st., při městské hradbě (nám Largo das Portas do Sol, otevřeno denně kromě Po 10 - 17 h, Ne 13 - 17 h). Připomíná portugalské životní prostředí v 17. - 19. st., je vybaveno mobiliářem a zajímavými uměleckými výrobky, hlavně vynikajícím indo-portugalským nábytkem.
Hrad sv. Jiří (4, A 1), Castelo de Săo Jorge, postavili v pozoruhodně výhodné strategické poloze v 5. st. Vizigótové, v 9. st. jej navíc opevnili Mauři. Z deseti věží je rozhled na celé město. Na místě maurského hradu stojí gotický hrad, který byl od 14. do 16. st. sídlem portugalských panovníků. Dnes je zde turistická informační kancelář.
Chrám sv. Vincence za hradbami (5, A 4), Ingreja de Săo Vincente de Fora, je dílem Filipa Terziho z let 1582 - 1627, má manýristické průčelí (italský styl mezi renesancí a barokem, 1520 - 1610) a barokní interiér. Křížová chodba je pokryta obkládačkami, reflektář přeměněn na panteón rodu Bragançů.
Kostel sv. Engrácie (6), Santa Engrácia, s půdorysem ve tvaru řeckého kříže byl založen v 17. st. a dokončen ve 20. st.. Portál je barokní, kupole byla dostavěna v r. 1966. Je panteónem významných osob.
Mezi chrámy sv. Vincence a sv. Engrácie je náměstí Feira da Ladra (A 8), Trh zlodějky, kde se konají tzv. bleší trhy. - Tzv. Starý kostel Početí P. Marie (A 5), Ingreja da Conceiçăo Velha, vznikl kolem r. 1520 a byl zemětřesením zničen až na jižní fasádu. Je krásným příkladem manuelské architektury. Sousoší na tympanonu představuje P. Marii Milosrdnou, jak ochranitelsky halí do svého pláště královnu Leonoru, zakladatelku kláštera milosrdných bratří, biskupy a další osobnosti.
Vojenské muzeum (A 7) je umístěno v bývalém arzenálu (náměstí Largo dos Caminhos de Ferro, otevřeno denně kromě Po 10 - 18,30 h.
Klášter Matky boží (19), Madre de Deus, který založila královna Leonora r. 1509, byl v r. 1755 silně poškozen zemětřesením a koncem 18. st. pak přestavěn. Z původního kostela zůstal jen manuelský portál, z kláštera nádvoří. Dnes je tu Muzeum obkládaček. Nad lodí kostela se klene kazetový strop, na jehož deskách jsou výjevy ze života P. Marie, na stěnách scény ze života sv. Kláry a sv. Františka, dolní část stěn je vykládána nizozemskými kachlíky z 18. st.. Kazatelna a oltáře jsou barokní. V kapitulní síni najdeme portréty krále Jana III. a jeho manželky, dílo Cristovă Lopese ze 17. st., i jiné obrazy. Muzeum obkládaček sídlí v klášteře Matky boží. Dává dobrý přehled o této umělecké výrobě; zhlédnutí umožní pochopit portugalské pojetí výzdoby architektury.
Campolide a Campo d'Ourique - západně od ulice Svobody
Tzv. vodovod Svobodných vod (12) je barokní a pochází z první poloviny 18. st.. Dal jej tu postavit na podnět krále Jana V. Manuela da Maia. Má 109 oblouků, měří 18 km a ještě dnes vede (částečně pod zemí) sladkou vodu do města. - Kaple sv. Amara je malý kostelík v čistém renesančním slohu s předsíní. - Pavlánský kostel sv. Kateřiny, Santa Catarina, byl ve fasádě inspirován v kostele Săo-Vicente de Fora; vlnité průčelí v tympanonu je však už náznakem baroka. Monumentální hlavní oltář je ze druhé čtvrtiny 18. st.. - Bazilika Hvězda (13), Estrela, je obrovská barokně klasicistní stavba z let 1779 - 1790, ležící uprostřed zahrad stejného jména; v interiéru jsou cenné obrazy italských a portugalských malířů. Je vrcholem architektury pombalovského období.